Planety
Planety jsou vesmírná tělesa přibližně kulového tvaru, které obíhají kolem své vlastní hvězdy. Planety zároveň jsou družicí jiného tělesa a neprodukují téměř žádnou energii jako např. prostřednictvím termonukleární reakce, která probíhá ve hvězdách. Mají dostatečnou hmostnost a gravitační sílu, aby se zformovali do přibližně kulového tvaru a stali se dominantní ve své zóně oběžné dráhy.
Vznik planet
Planety vznikají zároveň se svojí mateřskou hvězdou. Hvězda vznikne ze smršťující se mlhoviny, která je tvořena různými prvky, především z nejlehčích prvků, které jsou vodík a hélium. Předním než začne v hvězdě termonukleární reakce, ji již obíhají některé plyny a prvky, ze kterých se obdobným způsobem zrodí planety. Podle toho jak se planeta zformovala se pak zjistí zda se jedná o kamennou či plynnou planetu.
Historie
Nejstarší věda, která se zabývala studií vesmíru je astronomie. Vznikla již před naším letopočtem v Řecku, kde se i nejvíce rozvíjela. Staří řekové již dávno věděli, že Země má tvar koule a že se otáčí kolem své vlastní osy. Dokonce i v roce 300 př.n.l. astronom Aristarchos použil správnou metodu pro výpočet vzdálenosti Země od Slunce. Metoda byla založena na změření úhlu, který svírá Země s Měsícem a Země se Sluncem. Za pomoci této metody a základní trigonometrie byl schopen určit přibližnou vzdálenost mezi Zemí a Sluncem. Bohužel pouhým okem je velice obtížné určit tento úhel. Aristarchos se dopočítal k výsledku, že Vzdálenost Země od Slunce je 19x větší než Země od Měsíce a že úhel α = 87°. Ve skutečnosti se úhel α = 89,85° a je ve skutečnosti ona vzdálenost 382x větší.
Před naším letopočtem také bylo známo, že ve sluneční soustavě se nachází 6 planet. Zbývající dvě planety byly objeveny až o tisíc let později. Za zmínku stojí i astronomové Galileo Galilei, který jako první objevil, že i jinačí planety mají své přirozené satelity (měsíce). Významným astronomem byl také Johannes Kepler, který se zabíval oběhem planet kolem Slunce, zaměnil kruhové dráhy planet za eliptické a sepsal tři Keplerovy zákony. Významným astronomem i fyzikem byl Isaac Newton, který zavedl gravitační konstantu ϰ, která je rovna 6,67 × 10-11 N2×m2×kg2. Isaac Newton také sepsal Newtonův gravitační zákon a z Newtonových zákonů bych schopen odvodit Třetí keplerův zákon. Největší rozvoj astronomie byl ve 20. století, kdy Albert Eistein zavedl konečnou rychlost světla a sepsal teorii relativity. Bylo také vysláno několik sond do vesmíru, lidská posádka na Měsíc a byl vyslán Hubbleův teleskop do vesmíru.